Miloslava Matějková

V září minulého roku si zlomil v koupelně v hotelu stehenní kost. Petr Nárožný (87)  byl ale přesvědčen, že po 9 měsících od úrazu už odehraje představení. Zmýlil se.

Jako výběrčí daní se chtěl na jevišti v Divadle Lucie Bílé objevit už 7. června, a to ve hře V Paříži bych tě nečekala, tatínku. „Mám z toho strach, proto už teď oprašuju scénář. Nikoli ale svoje repliky, paměť mám stále ještě báječnou, ale pohybově to všechno zkouším. Sedat, vstávat ze židle, doprava, doleva,“ přiznal dokonce před měsícem Nárožný. Herec ale přecenil své síly. Představení, které bylo již vyprodané, musel zrušit.

„Moc se na to těšil, ale přecenil svoje síly. Došel k závěru, že by to nezvládl a že je lepší počkat ještě do září,“ řekl Aha! Václav Hanzlíček, šéf agentury Harlekýn, která Nárožného zastupuje. S Nárožným měla několik her, po zářijovém úrazu se ale některá představení úplně zrušila a zbyla jenom tři. „A ty budeme hrát, až se na to Petr bude cítit. Potřebuje se ještě trošku víc rozchodit. Je to pochopitelné, v jeho věku zlomená stehenní kost je peklo,“ dodal Hanzlíček, podle kterého si Nárožný vede víc než dobře. Nedlouho před uklouznutím v koupelně totiž podstoupil výměnu kyčelního kloubu téže končetiny. „Uděláte špatný pohyb, upadnete a poničíte si něco, co předtím lékaři dávali z jiného důvodu do pořádku. To je malér,“ posteskl si také Nárožný.

I když byl jako pacient přímo vzorový, dodržoval vše, co mu doporučili lékaři a sestřičky, návrat mezi zdravé se napoprvé po zlomenině stehenní kosti nezdařil. Po rehabilitacích v Berouně se objevila zrádná infekce a herec putoval opět do nemocnice. Musel si rychle přidat do svých ctností a předností trpělivost. Není divu, že se herec ještě necítí na běhání po jevišti.

Agresivní šéfkuchař z crazy komedie Což takhle dát si špenát? nebo nenapravitelný pedant z černé komedie Ten svetr si nesvlíkej svoje fanoušky ale nechtěl zklamat. V Divadle Lucie Bílé 7. 6. stejně vystoupí, a to na Bílém večeru s Petrem Nárožným. Jde o pořad, který má pravidelně v divadle i Jiřina Bohdalová (94). Je to talkshow, kde se hovoří a člověk se fyzicky, tedy pohybově, vůbec nenamáhá.

 

Proč vzniká mezera mezi zuby?

Může se dědit z generace na generaci, ale může také vzniknout v důsledku návyků, jako je strkání palce do úst v dětství nebo umístění jazyka do určité polohy při žvýkání a polykání. Pokud dítě nebo dospělý tlačí jazykem na zadní stranu prvních dvou zubů, může se tím vytvořit prostor, který se časem rozšíří.

Mezi další genetické příčiny rozestupu zubů může patřit to, že se někteří lidé narodili se zuby, které jsou příliš malé pro jejich čelistní kost, což může vytvořit další prostor, nebo mají příliš velkou uzdičku horního rtu (tkáň, která spojuje horní ret s dásní nad předními horními zuby).

Znamená mezera mezi zuby špatný zdravotní stav?

V některých případech může být mezera mezi předními zuby známkou onemocnění dásní nebo špatného zdravotního stavu a zubní hygieny. Tento problém sice není život ohrožující, ale může naznačovat, že člověk potřebuje zlepšit ústní hygienu.

Špatná ústní hygiena, kdy si člověk nedostatečně čistí zuby kartáčkem nebo dentální nití, může způsobit zánět dásní, který může nakonec posunout zuby dále od sebe a vytvořit mezeru. Pokud si všimnete, že jsou vaše dásně při čištění zubů kartáčkem a zubní nití nadměrně citlivé, oteklé, zarudlé nebo krvácejí, může být příčinou infekce, například zánět dásní.

Nevýhody mezery mezi zuby

Mezera mezi zuby má několik nevýhod, zejména pokud je široká. K prostoru mezi zuby nemusíte mít dostatečný přístup, abyste si je mohli řádně vyčistit, což může vést k hromadění plaku a parodontální infekci. Pokud máte velkou mezeru, může to také způsobit zvláštnosti v řeči, například šeptání. V neposlední řadě se může stát problémem i možnost „vyplazování jazyka“ nebo přitlačování jazyka na zadní stranu předních zubů při mluvení nebo polykání, což mezeru dále zvětšuje.

Abyste s tímto problémem bojovali, nezapomeňte pravidelně navštěvovat svého zubního lékaře na preventivní prohlídky a čištění, používat zubní nit a doma dodržovat správnou ústní hygienu.

Jak časté jsou mezery mezi zuby?

Za mezery se nemusíte stydět, protože se vyskytují poměrně často. Z duchovního hlediska se v mnoha kulturách říká, že mezera mezi předními zuby přináší štěstí, a označuje se za předzvěst štěstí a budoucnosti plné bohatství. Pokud váš zubař neříká, že je důvod nechat si udělat korekční zákrok, klidně se svou mezerou pyšně pochlubte!

Jak opravit mezeru

Pokud však mezeru opravdu potřebujete uzavřít, abyste zabránili šíření bakteriálních infekcí nebo posunu zubů, můžete si pořídit zubní implantáty, které jsou jedním z nejtrvalejších řešení. Pro malé mezery lze použít lepení zubů a rovnátka nebo fazety jsou také užitečné, pokud máte další zuby, které jsou špatně srovnané. Pokud je příčinou problému vaše uzdička, můžete podstoupit frenektomii, což je zákrok, při kterém se uvolní pruh tkáně, často ve spojení s dalšími zákroky.

 

Amanda Jonesová snila o maturitním plese celé měsíce. Dlouho hledala dokonalé šaty, nádherné modré šaty, ve kterých by se cítila jako princezna. Když šaty uviděla ve výloze, byla nadšená. Věděla, že jsou to ty pravé. Ale když se ozval přísný hlas slečny Carlsonové, veškeré nadšení zmizelo a nahradil ho rostoucí strach. Amanda zkontrolovala pravidla oblékání, aby se ujistila, že její šaty splňují všechna pravidla. Ale přísný pohled slečny Carlsonové mluvil jasně.

„Vaše oblečení je nevhodné,“ prohlásila rozhodně.

Když si uvědomila, že její večer bude zničen, v očích se jí objevily slzy.
„Pravidla jsou pravidla,“ odpověděla slečna Carlsonová rozzlobeně. „Zavolej rodičům, aby tě vyzvedli.“

Když přijelo auto jejího otce, viděla v jeho očích hněv. „Najdeme řešení,“ řekl klidně a pevně.
Amanda vždycky snila o tom, že půjde na ples.

Ashton odvezl dívky do školy kolem páté hodiny odpoledne, ale netušil, že se do hodiny vrátí. Když dívky vystoupily z Ashtonova auta, uslyšely překvapený jásot. Všichni žasli nad jejich krásou. „Vypadáš nádherně!“ – říkali jejich přátelé, když se k nim blížili.
Chlapci a dívky zapózovali na několika fotografiích se svými společnými přáteli a všechno vypadalo dokonale.

Když konečně přijelo auto jejich otce, pochopila jeho hněv. „Nějak to vyřešíme,“ řekl pevně.

Amanda a její otec šli domů mlčky. Hodně plakala.

Cítila se poražená, ale otcovo odhodlání jí dávalo záblesk naděje. Druhý den trval na tom, že půjde do školy a promluví si s ředitelem, a Amanda pocítila směs obav a netrpělivosti.

Když Amanda vstoupila do školy, srdce se jí rozbušilo.

Když dorazili do ředitelny, čekala na ně paní Carlsonová. Její výraz ve tváři byl stále vážný. „Pane Jonesi, máme pravidla oblékání z nějakého důvodu,“ řekla. Amandin otec ji přerušil. „Šaty mé dcery byly krásné,“ řekl klidným, ale pevným hlasem. Paní Carlsonová se ani nehnula. „Byly příliš odhalující,“ trvala na svém.

Hádka vyvrcholila, když se náhle spustil požární poplach, který naplnil chodby svým ohlušujícím hukotem a donutil všechny zastavit. Když stáli na parkovišti a sledovali tu scénu, zazvonil Amandinu otci telefon. Zkontroloval ho a usmál se. „Vypadá to, že karma má smysl pro humor,“ řekl.

Když přijela hasičská auta a dav začal diskutovat o tom, co se stalo, Amandin otec se obrátil na ředitele. „Musíme si promluvit o tom, co se včera večer stalo,“ řekl. Ředitel, rozptýlený mimořádnou událostí, přikývl, aniž by ho skutečně poslouchal. „Až to skončí, přijďte ke mně do kanceláře,“ řekl.

Ředitel pozorně poslouchal a občas přikývl. Když skončil, opřel se na židli. „Musím mluvit se slečnou Carlsonovou,“ řekl. „Ale nebojte se, vyjasníme si to.“ O několik dní později Amandě zavolali z ředitelny. Vešla tam s otcem, znepokojená, ale plná naděje. Ředitel je srdečně přivítal. „Chtěl bych se omluvit za to, jak se věci vyřešily,“ řekl.

Omluva zazněla ve školním interkomu a Amanda se usmála. Její ples byl sice zničen, ale získala něco mnohem cennějšího: vědomí, že se může postavit sama za sebe a něco změnit. Ta zkušenost ji změnila a věděla, že je díky ní silnější. Amanda se usmívala, když se dívala dopředu, a byla si jistá, že zvládne všechno, co jí život přinese. Naučila se, že nejtěžší bitvy někdy vedou k těm nejcennějším vítězstvím.

Jednoho chladného letního dne vidělo mnoho lidí na pláži podivné zářící postavy, které se vznášely blízko břehu.

„Tati, podívej! Co to je?“ – vykřikl malý chlapec Carson a zatřásl otci ramenem.

Když Robert konečně uviděl, co plave ve vodě, byl v šoku. Nikdy předtím nic podobného neviděl. Posadil se a začal hledat svou dceru Katrinu.

Když od ní odtáhl ruku, vykřikla. Co se Katrině stalo?

Když odtáhla ruku, křičela tak hlasitě, že se na ni všichni dívali.

Robert se rozběhl ke Katrině a během několika vteřin byl u ní. „Co se stalo?“

Robert si vzal ruku, aby si ji prohlédl zblízka, a byl šokován, když zjistil, co se stalo.

Všichni se rozhlédli za výkřikem a uviděli další dítě, které stálo v mělké vodě a zděšeně se dívalo na svou ruku.

Po prohlídce ruky řekl, že ho to nebolí a nevypadá to vážně. Snažil se situaci vysvětlit ostatním lidem na pláži, ale ti ho neposlouchali.

Rychle dorazila plážová hlídka a její auta zajela na písek. Policisté vyskočili z aut a rychle začali stavět zábrany.

Robert, odhodlaný odhalit pravdu, se druhý den na pláž vrátil.

Když dorazil, všude viděl nové cedule „Zóna zákazu vstupu“.

Když v dálce spatřil pouze jednu osobu, Robert pátrání přerušil.

Robert se rozhodl, že si s cizincem promluví, ale učinil tak opatrně.

Zoufale hledal další odpovědi, a tak se Robert za mužem rozběhl.

Rozhovor byl stále napjatější a muž začal naznačovat, že má tajemství. „Viděl jsem věci… věci, které by tam neměly být,“ přiznal a díval se na vodu, jako by se bál, že ho někdo odposlouchává.

Pak muž bez varování řekl, že chce Robertovi ukázat něco důležitého. „Musím ti něco ukázat,“ řekl naléhavě. „Pojď se mnou.“

Zdálo se to jako věčnost, než konečně dorazili na vzdálené místo, které nepoznávali.

Cestou minuli několik cedulí s nápisy „Zákaz vstupu“ a „Vyhrazená oblast“, což Roberta znepokojilo ještě víc.

Muž nakonec řekl, k jaké ekologické skupině patří. „Jsem z EcoGuard,“ řekl hlubokým, ale pevným hlasem. „Odhalili jsme na pobřeží nelegální činnost.“ “To je pravda.

Muž nám vysvětlil svůj úkol: najít osobu zodpovědnou za podivné jevy pozorované v moři.

Dorazili na místo určení, kde se muž zastavil u hustého háje stromů a připravil se předložit důležité důkazy.

Robert byl šokován, když uviděl obrovskou plochu špinavé vody, která se velmi lišila od čisté pláže, kterou znal.

Robert a ten muž měli důkazy, a tak se obrátili na média a úřady.

Tato zpráva pobouřila mnoho lidí a ti situaci okamžitě prošetřili.

Ropná společnost byla shledána odpovědnou a ponese vážné právní a společenské důsledky.

Příběh měl šťastný konec: komunita obnovila pláž, symbol naděje a nového života.

Komunita svůj úspěch oslavila vysazením nových stromů a zábavou na pláži.

 

Naši předkové, kteří neměli k dispozici kvalifikované lékaře, se léčili pomocí osvědčených lidových metod. Nezanedbatelná byla léčba česnekem, která byla v té době velmi rozšířená. Lidé si šli lehnout a pod polštář si dali jeden stroužek česneku. Výpary z česneku pomáhaly předcházet mnoha nemocem.

Jaké je tedy tajemství? Proč je česnek pro naše tělo tak užitečný?
Ukázalo se, že česnek obsahuje obrovské množství užitečných látek: vitamin B, draslík, hořčík, sodík a alicin. Ty pomáhají tělu bojovat s infekcemi a plísněmi. Allicin také odstraňuje z našeho těla viry a choroboplodné zárodky.

Pokud máme rýmu, allicin pomůže vyčistit dutiny a usnadní dýchání. Česnek také působí na tělo jako sedativum. Pokud tedy máte česnek pod polštářem, máte jistotu klidného spánku.

Nedávno bylo prokázáno, že alicin obsažený v česneku zabraňuje mutacím v buňkách a brání vzniku rakoviny.
Snižování hladiny cholesterolu je rovněž v kompetenci česneku.

Lidé, kteří tímto problémem trpí, ale z nějakého důvodu nemohou česnek jíst, si ho proto mohou jednoduše dát pod polštář.

 

Lidé na celém světě již od pradávna vědí, že konzumace cibule pomáhá chránit před sezónními infekcemi. Cibule navíc díky svým fytoncidům účinně bojuje proti bakteriím přenášeným vzduchem: stačí rozkrojit syrovou cibuli napůl a položit ji do obývacího pokoje plátkem nahoru.

Někteří lidé, aby se ubránili nachlazení, si na noc vkládají tenké plátky cibule do ponožek. Není to nejpohodlnější způsob – plátek cibule může v ponožce nepříjemně ležet, sklouznout nebo vypadnout. S rozšířením domácích odšťavňovačů se však našlo řešení tohoto problému – stačí si před spaním potřít nohy čerstvě vymačkanou cibulovou šťávou a obléci si teplé ponožky.

Dobrým preventivním opatřením je samozřejmě snížení koncentrace patogenů v obytném prostoru a ošetření pokožky cibulovou šťávou. Z hlediska užitečnosti se však nedají srovnávat s konzumací cibule.

Je však třeba uznat, že ne každý má rád specifickou chuť čerstvé cibule.

Nakrájejte cibuli na kolečka, samozřejmě raději silnější, aby se rychle nevysušila.

Na ponožku položte 3 kolečka cibule.

Co se týče nepříjemného zápachu. Cibule je bohatá na antimykotické a antibakteriální sloučeniny, a to ničí mikroby, bakterie, které způsobují nepříjemný zápach.

Pokud cítím, že se blíží nachlazení, okamžitě provedu tuto proceduru a ráno vstanu, jako by se nic nestalo. Velmi to pomáhá. Vyzkoušeno na mně a mých dětech. Doporučuji vám to vyzkoušet.

V dnešním světě existují dva typy fotografů: profesionálové, kteří umí pořídit dokonalé fotografie, jež odhalí něco v nás, a ti, kteří mají to štěstí, že stisknou spoušť ve správný okamžik. V tomto článku vám představíme výběr nejlepších fotografií zachycujících ty největší katastrofy, jaké si lze představit, pořízených dvě sekundy po pořízení snímku. Objevíte ohromující fotografie, které vás nenechají lhostejnými. Smích je zaručen!

Dívka na fotografii si užívala koupání v moři, když najednou uviděla vedle sebe sedět rybu, která může v každém vyvolat pocit nebezpečí nebo vzrušení. Ale v případě této mladé dívky…. Měla na zádech přivázanou mantu. Taková situace by neměla vyvolávat násilné emoce, ale spíše hněv a strach. A my pravděpodobně skončíme jako ta plačící dívka.

Navzdory této nešťastné zkušenosti měla dívka zřejmě štěstí a někdo jí přišel na pomoc a zbytek jejích spolužáků se tomu, co se stalo, nemohl ubránit smíchu.

Když slyšíme slovo „domácí mazlíček“, jako první nás napadne pes, kočka nebo třeba papoušek. Každý si může svobodně vybrat, jaké zvíře chce mít doma, ale v tomto případě nevíme, co je lepší: koza nebo domácí mazlíček.

Když tato dívka uviděla kozu své kamarádky, pokusila se ji pohladit, ale zvíře se začalo bránit a pokusilo se na neznámého hosta zaútočit.

Tento snímek byl pořízen právě ve chvíli, kdy se chystalo na svou malou kamarádku zaútočit. Výraz jejich tváří mluví za vše.

Jsme si jisti, že příště se náš hrdina poučí a nepodlehne nevinnému chování a jednání zvířat.

 

Mallory Harrisonová byla rybářka žijící na Labradoru v Kanadě. Vyrůstala se svým otcem rybářem na rybách a tuto profesi milovala. Cliff a Alan byli bratři a rybáři.

Mallory, Cliff a Alan se nalodili na svou věrnou loď North Swan a vyrazili v chladném sobotním ránu na cestu s touhou zjistit, co dnes uloví. Pluli asi půl hodiny, když Mallory zaslechl v dálce podivný zvuk. Znělo to jako smutná píseň.

Rychle vyskočila a vydala se ke zvuku. Vtom ho spatřila.

Mallory přimhouřila oči a rozeznala podivnou tmavou postavu.

Ledovec se pohyboval spolu s vlnami a na hladině se objevovala a mizela malá tmavá postava. Vypadala jako tuleň v nesnázích.

Ponořila se ke kormidlu a nasměrovala loď přímo k ledovci.

Ledovec se blížil a hluk, který Mallory slyšela předtím, byl stále hlasitější. Vycházel od nějakého zvířete.

Mallory vylezla na vrchol ledovce, zatímco Alan se tam snažil dostat. Jakmile však uviděla zvíře zblízka, ztuhla.

Tohle nebylo tulení mládě. Jejich srst byla špinavá a mokrá, a jak se blížili, prodlužovala se. Bylo malého vzrůstu a vypadalo slabě a unaveně.

„To je liška! Je to polární liška!“ – vykřikla Mallory, nadšená, že ji poprvé vidí na vlastní oči, stejně jako Alan. Zvědavost převládla a on se přiblížil. Zvíře bylo v hrozném stavu.

Mallory si pomalu klekl, sklonil se a zvedl smutně vypadající zvíře.

Liška byla naprosto nehybná. Muselo být vyčerpané bojem o život, protože nemělo sílu klást odpor.

Když Mallory s Alanem nastoupili do člunu, nebohá liška ležela schoulená v koutě. Mallory dal lišce sušenky ve tvaru zvířete, které okamžitě snědla. Na všechny tři udělalo to tajnůstkářské zvíře dojem. Bratři se rozesmáli, když si vzpomněli na strach, který o něj před několika minutami cítili.

Když se tým vrátil na břeh, Mallory připravil lišce pelíšek z pilin a okamžitě zavolal do místního centra pro volně žijící zvířata. Ochránci přírody přijeli rychle, protože lišky se ve volné přírodě vyskytují jen zřídka. Prohlédli lišku a dospěli k závěru, že musela být několik dní v pasti. Byla bílá a hustá, ale její srst byla špinavá a zamotaná. Byla vyhublá a ztratila na váze, ale její životní funkce byly normální. Mallory byla ráda, že se rozhodli lišce pomoci. Kdyby to neudělali, liška by se dostala dál do moře, kde by ji neviděli. Lišku už lidé zachránili a ona je nechtěla opustit, takže teď žije na ostrově, kde se dříve cvičili psi k tahání saní. Nyní je již zcela zotavená a šťastnější než kdy předtím.

 

Následující recept na masku na nohy je uveden proto, že je účinný při ošetřování hrubé a nevzhledné kůže na patách.

Maska je také účinná při léčbě hyperhidrózy a otoků nohou. Přídavek výtažku z máty peprné do pasty poskytuje osvěžující pocit, zatímco mírné brnění poskytuje uklidňující masáž chodidel. Od tohoto výrobku se očekává, že vaše paty budou měkké a bez prasklin.

Tuto masku se doporučuje aplikovat jednou týdně. Toto ošetření by se mělo provádět jednou týdně. V zimě ji lze provádět několikrát měsíčně. V létě je žádoucí provádět proceduru častěji.

K přípravě masky budou zapotřebí následující ingredience: Zubní pasta (nejlépe bílá) – 1 polévková lžíce Slunečnicový olej – 1 čajová lžička. Glycerin (1 čajová lžička). Doporučuje se také aplikovat lepicí fólii. Nezbytné jsou také bavlněné ponožky. Směs by se měla nanést na patu, omotat polyethylenovou fólií, obléknout ponožku a jít spát. Po probuzení ponožku a potravinovou fólii odstraňte a zbytky náplasti z paty setřete běžným ubrouskem.